Přítel

Zrazený a zmražený
vykulenýma očima koulím okolí
zhrzený a ztrápený
zadrhnutý v chodu soukolí

Nebe si větrem utírá bradu
slunce už ohřívá vzduch
potoky z deště odráží hlavu
tupené kapky dráždí můj sluch.

Šouravé kroky hrnou své kamínky
trápím své boty, odírám zem
v ruce si žmoulám vybledlé pomněnky
na rukách hlínu jak drahý krém.

Šedavou oblohu střídá zas déšť
trhám si z nebe světlo a teplo
mozek mi říká utíkej, běž!
nohy mi ujely se mnou to seklo.

Ležím si tiše na zmoklé ulici
sbírám si pomněnky a taky dech
lidi se smějí u okna stojící
zneuctěn zemí, teče mi krev.

Motá se hlava jak ránou z palice
nohy se třesou a neznají sílu
v tváři pár šrámu jak štítem z radlice
sám sobě klást musím si vinu.

Asi tu zůstanu, tělo se vzpouzí
otočím tělo na levý bok
vždy poznáš přítele v každičké nouzi
ne ale na dlažbe, už ležím tu rok .

Náhrobek mě tlačí, studí a nehřeje.
Deště mě máčí no prostě galeje.

Tak kde je?