Nevím co k tomu říct

Klokan
_________________
Koukám chladně z okna,
z okna chladného,
které se pomalu rozpadá.

Koukám natu přírodu,
přírodu krásnou,
v temných očí mých.

Z oka mi teče slza,
z oka mi teče krev,
jsem celá zničená.

Všechno se rozpadá,
všechno se ničí,
a já stojím mezi těma troskama.

Koukám kolem,
vidím kolo,
opuštěné kolo.

Sednu na kolo,
podívám se kolem,
uvidím klokana.

Klokan klopítá ke mě,
sotva mi zmizí z očí,
propadnu se do temnoty.

Temnota temná,
ničivá a hrozná,
zabijí moje sny.

Nikdo mi nepomůže,
nikdo mě nezachrání,
už nikdo...