Hrdina

I šel jednou válečník, kamenná zeď
obepínala hrad. Nebál se, tady a teď
nesl svůj meč. V pravici svíral jílec,
avšak ani meč nepomohl. Jeho život - konec.

Nabídl se rytíř, že pomůže v nesnázích.
Bál se - o život. Hřbet měl jako v mrazích.
Videl mrtvolu Argara - svého předchůdce.
V tom ukončil jeho život zbojníků vůdce.

Viděli jsme dále zloděje, lupiče zkušeného.
Šplhal po zdech. I tam se stalo něco strašného.
Mrtvola spadla do listí, zkrvavené tělo
bylo poslední, co ze zdi dopadlo.

Dav pomalu utichal, síla ani obratnost.
Král vojáky neposílá, leč je to jeho povinnost.
Co dál? Dobrodruzi se báli, my jen stáli.
V tom objevil se cizinec z dáli.

Na svém statném koni přiklusal, pozdravil.
Optal se na problémy a sesedl, pak se uklonil.
Svou obyčjenou hůl si s sebou vzal.
Nechápali jsme - jen se na nás smál.

Prošel okolo první stráže, jeho meč
se krví zabarvil. Poté dále v kleč
dalšího únosce zabil. Odhodil jeho hlavu.
Můj přítel vedle mě měl nezvracet snahu (marnou).

Zmizel za hradbami města. Pak se náhle
jen tak objevil a leč od krve, živ byl stále.
Naše děti vedl zdravé a s úsměvem nám
předal je. Pak věnoval pohled i kurtizánám.

Dívali jsme se, jak na svém koni mizí s naší
odměnou - několika měchy vody a pár groši.
Krásné byly ty časy, kdy se hrdinové vídali.
Krásné byly ty časy, když je lidé s náručí vítali.