Paradox tlejících srdcí

***

1. Před domy malíři a metaři
bezlícně pochtívají korunu,
ale Ty se jen ušklíbneš. Po tváři
Ti stékají dvě deci rumu.
Provazce černozemí v podřepu
srazí nebe do ňader,
ale nikdo ani zástupy na řepu
nechápou. Bavarder!
Prý kdysi malíř, zítra už metař
zaslíbený sezóně.
Pod domy shrabuje zbytky léta
a přezrálý um v Sorboně
hledá poslední gamety veta!
Stápí se v žalu, chvíli ve víně...

Už je to definitivní.

Zametám z chodníku arkýře
snítků Tvé hýřivosti.
V sítu zcedím mdlé malíře,
co odbyli minulosti...
Všechno bylo jinak, než jsem chtěla
žít!

2. Spoutaná neskutečnou oranžádou
vláken - Technické služby města Olomouce -
maluji na chodník arkádou
střepů 23.září - uprostřed Tvé ruce
a zaháním žízeň estetikou rýmy.
Všechna pro a proti - bezkřídlé holuby
a vzpomínku na PODZIMY
naše
hodím do koše
na recyklovatelný odpad!