Hrnčíř

snad jednou v poušti do písku
hlavu svou vítr složí
a jako kaňka v notýsku
ulehne ve tvém loži

snad velký třesk jej utiší
v docela malé louži
křikni mu lásko ze všech sil
nad oceánem krouží

křídla jej nesou k nevíře
jen sílou víry v hrnčíře
a měsíce svit vchází

do měkké hlíny vázy
obejme dívku do dlaní
ať krátká noc ji nezraní...

ag©jordan
www.bloguje.cz/blogy/agjordan