O krapet víc

Snad tisíckrát jsem se už napila,
cítím se zvláštně, snad jsem se opila.
Jen dolévej, neboj se, o krapet víc.
Vyjma toho, co je teď, nechci už nic.
V tom míru tekutém se navěky utopím,
s ním ničeho na světě se více už nebojím.
S přítelem po boku dotknu se ráje,
však ještě svlažím rty kapičkou čaje.

Vezmi si, Štěstěno, vše, cos mi dala,
cestu mým životem jsi pečlivě umetala.
A mě už nebaví ten život zadarmo,
tak jak jsem žila, žila jsem nadarmo.
Víc než teď se nikdy už nesnížím,
nikdy se nechci už vyhýbat potížím.
Jen jedno mi neber, jen to mi nech,
jen šálek čaje, jeho krásu na rtech.