DEKADENCE III

ó bože temnoty, pomoc tvou žádám,
otče vší prostoty, nechť počne hostina,
svou duši jako dar k tvým nohám skládám,
jak dostat ženu mám, jež muk mých je vina,
chci se jí zmocnit, mučit ji až zešílí,
nedá mi pokoje, jen na ni myslím,
má touha po ní každým dnem sílí,
deziluze mě zabíjí, spím nebo bdím,

hostinu překrásnou pro tebe připravím,
spoutám tě střevy k mrtvole tvé matky,
zničené roky pomstou si napravím,
vykoupu tě v lázni se zvratky,
trochou masa, zatuchlého a zčernalého,
trochou krve, zhýčkané leč ne zlaté,
z těla odmítajícího zrobím otroka svého,
co tě znám, není mi pranic svaté,

cítím tvou kůži, cítím tvé volání,
pomoc však nepřijde, marně se snažíš,
poslední modlitba, šance na pokání,
na plotně rudé se dočerna osmažíš,
jsi moje láska, jsi moje nenávist,
nemuselo to zajít až takhle daleko,
mohla jsi mne nechat v očích ti číst,
můj zvadlý květe, má vyschlá řeko,

vyprázdnila jsi mne, jak ubohý kapsář,
teď ti dluh splatím, zlomím tě jak ty mne,
budeš můj poslední hřích a já budu farář,
se slzami slanými mě odprosíš jednoho dne,
chci vidět tvůj obličej, bez očí, bez kůže,
jazykem proniknu do tvých ran, kde jako sůl,
rozpálím tvé tělo, budeš bez trnů, mrtvá růže,
jak čarodějnici, vrazím ti do mladého srdce kůl