O únavě

Ach únavo, únavo,
kde jsi byla,
když jsem Tě potřeboval nejvíce?
Bylas tady, celou tu dobu,
schovaná na konci ulice?
Dál hledat nemá smysl.

Spát jsem toužil,
abych překonal ten hnus,
co poutám na sebe už tisíc let
v různých emanacích.
Nemáš představu,
co působí Tvé stavy slabému duchu,
nevíš nic o smrti zkažením,
umíš vlastně jen ponořit do sna,
zkazit den, schůzku, výlet.
A to ještě jen občas.
Nestálá jako žena,
neúprosná jako mnozí muži,
nekonvenční jako Bůh.
Jsi Bůh?
Nejsi Bůh,
Bůh je vždy milostivý a dobrý,
z Tebe samotné
vychází jen přítěž a nešvar,
jsi tedy Satan.