Neusni, příteli..

NA hoře svítání udeřil hrom,
tam kde sji dříve stál,
pokvete statný strom

vesnice vzplála plamenem psů
Než se svět otočí,
budeš pán útesů

stáda svá poženeš k jezerům dál
usneš i pod břízkou,
proč by sis neustlal ?

A večer z pramenů zatoužíš pít
rozkvete rozmarým
možná zas budeš žít

v kročejích polárních jdeš noci vstříc
k hvězdám se zahledíš
poletíš na Měsíc

neusni, příteli, jsem ještě tu
napij se z dlaní mých
navyplaš kometu

až se zas jednou budeme ptát
jen vítr ve větvích
uslyšíš vát