Budovatelská

Ráno se vzbudím, cítím tu slabost,
jsem zranitelný a bol střídá starost.-
Starost, že dnešní den bude jak včerejší,
obrazy z listí a paprsků jemně mne konejší.

Přes den si vytvořím tisíce iluzí,
cítím jak uvnitř mne něco se probouzí.
S každým nádechem stárnu a sílím,
získávám kontrolu nad životem svým.

K večeru bohem jsem, vím kdo jsem a co chci,
řeknu ti klidně, že jsi mou jedinou a podobné věci.
V ten okamžik to budu myslet vážně, má touho,
v koutě jsem polehával již příliš dlouho.

Vše co jsem nasbíral s usnutím ztrácím zase,
ráno se probudím a opět se ztrácím v čase.
Jsem opět trpaslíkem, jenž touží státi se obrem,
jsem ztraceným poutníkem mezi zlem a dobrem.