Otazníky...
Otazníky...
a ustát chůzi v něm
když pod maskou klauna
jsi pevně
uvězněn...
Kolik bolesti stojí rány
jež jsou do hloubky duše
srdce bušící ve spáncích
kde partituru
svou píše...
Kolik slz stojí beznaděj
když zahalí jak noc černá
a úzkostí sevře útroby
s odhodláním
být ti věrná...
Kolik sil stojí znovu vstát
a nadechnout se v dešti
setřást ze dna prach
nastavit zas tvář
života pěsti...
Proč existují přesné otázky
a odpovědi jen mlhavé jsou...
Bojíme se snad pohlédnout do sebe
že zrcadla uvnitř nás
pravdu přinesou?
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
možná ani nebojíme... někdy se dokonce dokážem popasovat i s odpovědí... ale, co dál?
03.06.2009 18:31:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Teda ... dnes, když čtu Tvá dílka ... Ty mi mluvíš z duše a opět se musím opakovat, krásně jsi to vyjádřila ...
07.03.2009 10:42:00 | toužím.jít.dál
Dáváš plno otazníků,
kterou cestou se máš dát,
kterým dveřím stisknout kliku
zda se rvát, - či všechno vzdát?!...
Dobře znám Tvé otazníky,
když se život zamotá,
přesto říkám:"Za ně díky,
vždyť jsou součást života"...
06.03.2009 19:58:00 | zzlatý
Panejo. Jen tu tiše sedím a z mých dlaní rozfoukává vítr prach popela…
23.02.2009 21:42:00 | kouzelníček
cítím v ní sílu, jedině za ST*...když jsem ji četla, jako bych kráčela po známé cestě...
22.02.2009 20:37:00 | Verena
Myslím, že labuť to dobře vystihla, lépe bych koment nenapsala... otázek je vždycky spousty... ale odpovědi většinou chybí, bo je je opravdu velmi těžké nalézt...
22.02.2009 19:31:00 | NikitaNikaT.
Otázky se snadno pokládají, ale odpovědi jsou někdy hodně těžké... stejně... jako zdolat překážku a bolest, ale pocit vítězství a nalezení, je krásný...
22.02.2009 19:20:00 | labuť