Děsivá reálnost
Sametové pavučiny mě pohlcují,
topím se v jejich šedých záhybech,
křídou krvavou kreslím po zdech,
obrovský arachnid můj život kojí.
Tisíckrát zkusil jsem utéct – vždy mne chytil,
zkusil jsem měsíc zhasnout, on ho zas rozsvítil…
Stříbřitá vlákna se v jedno spojí,
masivní bič mi zvalchuje hřbet,
poslední šance utéct, teď - hned,
než se sršni z kokonu vyrojí.
Proč žít dál, když vím, že jsme již prohráli?
Je mi to jedno, žiji dál a chmury odhazuji do dáli…
Přečteno 291x
Tipy 11
Poslední tipující: kikis, lucajda89, bastien, labuť, Verena, Kapka, Veronikass, Romana Šamanka Ladyloba
Komentáře (6)
Komentujících (6)