Ryk Áreových koní

Zvon zvoní ding dong zvon řezavé půlnoci
spáči funí v peřinách a modelují svoje sny
jen já možná že sám bdím a civím v kout zatvrzele
zdi s nářkem mně zamykají v malinkaté cele
jen okýnko mi ukazuje pár světelných prutů
bořím obličej do mříže vstříc záři těchto atributů
a tato spanilá kdo ví kým objednaná jízda
mnou prudce třískla o zem já omdlel dozajista
však blankyt rozpučel se v okamžení před očima
nebe vtáhlo mě k sobě tam potkal jsem cherubína
ten řekl jen se podívej na ten váš svět a život v něm
a dole pode mnou staletí vytvářely temně rudý šlem
z krve kterou historie psala své opusy na hrdinské činy
hroby se na sobě vrstvily v deštivé psotě černé hlíny
mraky vrtány červotočem smrtonosných střel
mě před moudrýma očima ten výjev velmi zamrzel
jen lehce přivíral jsem oči nemoha už unést tíhu světa
ten ryk Áreových koní ta pole spíše válečná nikým neoseta
oběšenci lemující cesty škvařící se maso na hranici
díky královským ambicím všech vlád a svaté inkvizici
cherubín se na mně smutně díval
já řekl omlouvám se pane
proč mě pravil
ty vypadáš vyčerpaně
a s tebou svět váš celý
pane ještě máme lásku
to máte řekl
ale milovat jste zapomněli