Pokora

Ve snu tě obejmu planeto neznámá,
jak křehký sřep
zrcadlící svět beze jména.
Bodlinou času
protnu ti jazyk jedovatým slovem
a otrávím tě polibkem.
Jsi mrtvou vzpomínkou mého života,
jak odfouknuté zrnko písku,
bez kolébky života věčného snění
tě utopím ve studni osudu.
A mlhou probuzení
ukážu Ti duhu všedních dnů,
abys pochopila ,
že puklinou zloby nelze
kázat lásce.
Otevři dlaň nevinnosti a ukaž planeto
neznámá
že střepina světa své jméno už dostala.
/POKORA a ODŘÍKÁNÍ/