Láska neb její bratr Žal(for Koletka)

Má krásná slunečnice!
Okvětní lístky padají ti ku zemi se strašným rachotem.
Třese se mnou zem .
Tvá ústa vrývajíc do mé zpustlé duše tisíce šrámů
a slova jenž bývala mi pohlazením,
mění se v noční běs.!
Kam schovala jsi svojí duši co hladila mně slovy v uších
co měla křídla na zádech?
Jež probouzela ve mně úžas ,při pohledu libý vzdech?
Kam se ti poděl úsměv slunečný jenž sílu teplo dal ?
Kde? zůstals hlase líbezný?
jenž z celého srdce jsem miloval?

Já z celého světa si přeju tebe !
chci otočit zas celý svět !
neb měl bych na zemi nebe .
chybí mi tvůj pohled v očích
zněhož se mi hlava točí,
tak podmanivý ,
uhrančivý
jak žhavé uhlíky
jenž tančí nad plamínky
lásky,
vůně tvých vlasů
vonících jak luční kvítí za brzkého rána
jenž lapá po prvních kapkách rosi
co stekají ti v pramíncích
pomalu dolů po límci
a hrdě stkví se na tvé hrudi ,
však její lesk v tvé kráse zaniká
já sedím tu ve svých vzpomínkách ,
myslíc na tebe
sledujíce nebe
čekám kdy zřím tam tebe
můj anděli.