Spolubydlící

Stojí mi to za to?

Když adrenalin pulzuje,
v sedě, leže ve stoje.
Když zuby skřípou stále více,
a nervy stále rupajíce..

tisknou ruce v pevnou pěst..

Pak ptám se sama sebe na to,
zda fakt mi to stojí za to.
Za ní tiše s kudlou jít,
a na Pankráci pár let hnít ..

Za chvilkouvou úlevu

A tak si stále domlouvám,
že přeci větší nervy mám.
A spolubydlu nechám žít,
jen ta vůle - nezabít !

Je slabá jako špageta ..

Možná jednou zařvu : "Už drž hubu!"
Nebo vážně vraždit budu!
Třeba vlivem leknutí,
držet pec ji donutí ..

Jsem to snílek bláznivý!

PS: asi ji udusim polštářem :)