Píšu Vám, stíny

Píšu Vám, stíny, o velkém příměří
Píšu a nepřestal jsem doufat, ale stejně tak se obávat
Píšu, aniž bych chtěl se přiblížit nebo snad získat názor
Velmi se polekal, když jsem mu řekl o prázdnu
ale nakonec po dlouhém krvácení
se stal jedním z nás
Už bylo na čase otočit světla,
změnit směr, či snad styl
Ale jen úhel pohledu změní svět…

Snad si pamatuju sebe v tom čase
bylo málo světla a nebo hvězd
v krajině zahrad a řek
Přišel k fontáně a začal pít
Tehdy odešel plný síly a uklidnění
Ale klid nebyl mlčením,
klid byl rovinou mezi dvěma světy
Spatřil diamant v poušti
Cítil dech pegase
Mluvil skrz ticho tmy
Byl to on, ale najednou patřil oběma královstvím
Stal se stínem pro své tělo světla
Byl odrazem (svého) stínu

Píšu a hledám budoucnost, ale stala se stínem
Stala se prázdným poupětem nevykvetlé růže,
je krásná svojí rozdílností, proto (nikam) nezapadá