Nádražní víla

Vždycky jsem myslel že jsou dlouhovlasé
a mají takovou zvláštní vůni
když se vynoří ze starých
knih
o ztracené lásce
........

Ta moje byla docela jiná

........

Neměla ani domov Ani jméno protože
mít hluboko do kapsy je odvrácená tvář
krásy

Byla skoro bez vlasů Nebo jsem je prostě neviděl
Zakrývala svou hlavu kulichem
Boha nikdo taky neviděl a přesto mnozí věří že je

Nebyla hezká
Kouřila krabičku-dvě denně
a oči jí zakrývaly obrovský plastikový brýle
Ono se taky není na nádraží na co koukat

V ruce držela myslím "pražskou" a taky měla
takovýho malýho psíka

Byla jako Praha po dlouhé válce
Zdrancovaná Vykradená
jen hrdost jí nikdo vzít nemohl
Zvláštní Abstraktní věci vám nikdy nikdo neukradne

Miloval jsem ji

i když mi všichni říkali že láska mě nebude živit

Miloval jsem ji

i když už jí nezůstalo ani to jméno

Miloval

protože jsem do jejího srdce viděl přímo
nemusel jsem se dívat přes peněženku
viděl jsem krásnou dívku kterou matka
vyvrhla přímo na ulic
viděl jsem svou jedinou lásku
přímo
se zbytky včerejšího dne na tváři
smála se
protože věděla že žije

..........

A já jsem plakal Jako každý kdo potkal vílu
Protože jsem měl domov a jméno
A přesto jsem se NIKDY nedokázal takhle smát
Plakal jsem protože jsem nedokázal žít
už pro nikoho jinýho
a přesto jsem nikdy nevzal kytku
a neřek jí do očí

miluji tě