Toulky nikam nevedou a slova tváře mokří

Plášť zmáčený deštěm
a tváře slané,červánky.
Slunce nehřeje,
jen malé světlo za kopcem
a bol bez zvláštní pozvánky
zavítal navečer.

Mráz štípe, oči červené,
prokřehlé tělo, spánek v zapomění,
setmění padne a noc nemine,
dokud se z kukly
v motýla nepřemění.

Černé siluety domů.
V dáli černoucí je les,
nohy se vlečou do povzdálí
Do prázdna kdesi vyje pes.

Cíl cesty-rezignace-neznámý.
Hledat štěstí či ztratit odhodlání,
však to je dávno ztracený
a štěstí se nad hladinou sklání.

Slova, ach, slova, jak jste vážná.
Tou vážností jsou moje ústa bolavá.
A hořkosladký podtón si semnou pohrává,
Ach, slova, jste tak prostopášná.