Nechte mě, prosím

Na, tady máš info o škole.
Na, tady máš nějaké peníze.
Na, na, všichni mi jen dávají.
Ale na mojí osobu kašlají.

Já vím, že to myslí dobře.
Ale jim nikdo nic nedal určitě.
A dotáhli to na maximum.
To chci i já. Mám přece nějaký um.

Chci se životem sám probít.
Chci si to po svém užít.
Možná mi to půjde.
Možná mi vlak ujede.

Ale jedná se tu o mě.
Ne o žádné druhé.
Nezlobte se na mě.
Cítím to prostě tak.

Tímto tempem budu na ně závislí
a oni tu nebudou navždy.
Jednou do ráje půjdou.
Rozmazlují mě láskou svou.

Jsem rád, že strážné anděle mám,
ale snad to dokážu i sám.
Jestli ne, za hovno stojím.
Cizíma penězi, tupě platím.

Vím, že to myslí dobře. Tleskám jim.
Jsem rád, že jsem jejich vnuk a syn.
Ale životní cestu si chci projít sám.
Takhle klid v duši, opravdu nemám.

Oni si stěžují, jak mají málo,
pak mi dají prostředky. A že jich není málo.
Ale takhle by to dál, doopravdy nešlo.
Takhle by mi bylo za nimi moc teskno.

Oni si ukrajují ze svého
a vkládají do mého.
Divého a přitom skutečného,
života, jasné rodiče a babičko?