Go away......

Jedna z bran je uzavřená....
a jiná se přede mnou
právě tiše otevírá ....

Cítím vzdálený
dotek lidskosti....
Ten dotek mě hladí, drží , podepírá....

Za zavřenou bránou
zůstává trápení....
a taky stav, kdy vůbec nic se neděje ....

tou druhou prosvítá mi
štěstí, skryté touhy a NADĚJE ....

Je blízký a přece tolik vzdálený
a vibrace mého JÁ se skrývat nedají ...

Láká mě , ale proč ...?
Vždyť jsme dva lidé,
kteří se vůbec neznají .....

Ten právě příchozí
pomohl mi zavřít
za NĚČÍM těžkou bránu ....

Jednou mu řeknu DÍK ....
možná to bude večer ....

A možná taky k ránu ...