Meziprostor

Ztrácím půdu pod sebou,
vznáším se kamsi vzhůru,
den zaměněn byl s tmou
a ja měním se v noční můru.

Křídla temná, poseta prachem
a hrdlo trýznivě sevřeno strachem..

Otvírám oči, hledím kolem sebe,
kam se jenom podělo,
to krásné modré nebe?

Snažím se to pochopit,
popsat v jedné větě,
proč jen mám ten pocit,
že létám v jiném světě?!

Stal jsem se vězněm vlastní hlavy,
zažívám nepoznané podivné stavy.

Slova pro to nenacházím
a hledal bych je marně,
stav jiný než po stu vín,
jiný než tonout na plovárně..

Prodírám se dál hustou nocí,
obklopen vůkol magickou mocí,
mířím tam, kde uzřel jsem svit,
který snad nechá mě to celé pochopit..

..co se to děje a kde to jsem??
Cožpak to byl jen podivný sen?

Za okny slunce a modrá obloha,
zážitek či sen,
tak co to bylo, pro Boha?!

Protírám oči a cítím známý pach,
pak stačil mi jeden pohled,
bych zde uviděl onen z křídel temný prach..