Svatomartinská deepresse

Maniodepresivní psychóza
je horší než sražená laktóza,
hromadivší se v prsu matky,
která z ramene čistí kojenecké zvratky.

Je čas jít vpřed a nehledět zpátky!

Zašlapat ubohou sedmikrásku.
Za ochranu přírody nevydat hlásku,
trhat květinám okvětní plátky,
Zničit si Zemi odpadem z chatky.

A tak si všichni načešme patky!

Zadumaně sedět u vodnice,
řvát nahlas co běžně se neříká.
Klepat se, když někdo od světnice
dvéře zlehka odmyká.

Spálíme všechny pozemské statky!

Utopit se v internetu,
začít, a pak nedoříct větu.
Nobelovu cenu dát Kateřině Jacques
a truchlit, že vyhynul rosomák.

Dneska jsou cool dredy a bradky!

Otevřít oči a vzepřít se stádu
a mezitím tiše u koryt bučet.
Být vždycky ve předu, nebýt tím vzadu!
Spálit knihu a do bedny čučet.

Na co jsou jeřáby, když máme kladky!

Jistotu mít, že potopu přežiji,
večer pak pod dekou milovat Sofii.
Víkendy prokalit, bavit se s přáteli,
vyhnout se depresi, když prachy jsou v zadeli.

Zrušte matiku, táhne nás zpátky!

Když nevíš co dělat, tak sázej topoly.
I největší bebíčko vždycky nás přebolí.
A nežerte maso, dyť je to vražda.
Na výkladní skříň hodí se dlažba…

A teď si navzájem uhryžme zadky!