Suterén Podvědomí

Suterén podvědomí

I.

Výtah přivoláš
na cestu se vydáš
cíl? Suterén Podvědomí
Zahoď své myšlenky
Ty povrchní
To klika kabinky

Jedno je kde končí duha
Otvíráš dveře ztuha
pomaličku vkročíš
Bojíš se, co tě čeká?
Prozření?
Hlubina člověka?

Děsíš se obsahu?
Kabinky výtahu?
V ruce máš panenku
očička zavírá
to když jí nakláníš
jak je roztomilá

Vše co je roztomilé
Nemusí být dobré
A Vše co je nechutné
Nemusí být špatné

Výtah se rozjíždí
Nohy ti ujíždí
Ztrácíš rovnováhu
Po kotníky v mrtvolách
pavouků uhynulých
po zemi v pavučinách

Z repráku odpoví
hlásek strojový
"Ta hračka sem nepatří!
Vezmi tu pannu..
A surově
utrhni hlavu!"

Zas ten hlas Kovový
Kolem vzduch ledový
"A teď to rozšlapej!"
Podvědomí tvé
je nyní
odemčené

Vše co je roztomilé
Nemusí být dobré
A Vše co je nechutné
Nemusí být špatné

Motory hučí
Z repráku bzučí
Co u bot se hýblo?
Vlasy hrůzou stojí
to ti pavouci
jsou asi živí

Arachny ožívaj
Své oči otvíraj
Tisíce nožiček
Hladí ti lýtka
lezou vejš
cíl oční víčka

žárovka bliká
snad tě jen leká
"CVAK" Praskla..
ve tmě potají
"HRŮZA"
Pavouci lechtají

Vše co je roztomilé
Nemusí být dobré
A Vše co je nechutné
Nemusí být špatné

Křičíš než ztratíš hlas
Nádech a křičíš zas
Nikdo tě neslyší
tu náhle tě umlčí
v puse pavouk
chutná jak jehličí

Hrůzou se nehýbeš
pavouka vyplivneš
pak znovu křič!
"Pomóc, zastavte kabinu
Rozsviťte světla
Vždyť tady uhynu“

Pak křičíš znovu
Zazní hlas kovu
Chladně a bez citu
Tvůj řev prolomí
„Ti pavouci
jsou tvé svědomí“

Vše co je roztomilé
Nemusí být dobré
A Vše co je nechutné
Nemusí být špatné

Řveš: „Mé svědomí mne mučí?“
Hlas z repráku mlčí
Tohle je pokání?
Teď křičíš omluvy
Všem co jsi ublížil
Žes šířil pomluvy

Nechutný pocit nemizí
Protože tě to nemrzí
Říkáš, snad jsem si to zasloužil?
Teď trpíš trest
A v mukách
Jen svíráš pěst

Už tmě přivykli oči
Ty zticha jsi radši
A pavouci?
Již je nevnímáš
A trestu svému
Se jen podáváš

Vše co je roztomilé
Nemusí být dobré
A Vše co je nechutné
Nemusí být špatné

Hle světlo již svítí
A místo pavouků je modré kvítí
A hrůza je pryč
Zahodils své svědomí
Teď jsi blíž
Suterénu podvědomí

Teď dýcháš zhluboka
Padly ti do oka
Zbytky panenky
Hlava umělá
Teď zdá se
Tak děsivá

Slyšíš hukot motorů
Jak to že ve výtahu
Rostou květiny
Modrá orchidej?
Jsou roztomilé
Ale nikdy nezapomínej

Že Vše co je roztomilé
Nemusí být dobré
A Vše co je nechutné
Nemusí být špatné

Co je tu nechutné?
Plastové dítě rozbité?
Bereš ho do dlaní
Zase pannu odhodíš
Výtah jede dál
A ty se posadíš

Než natrháš kytici
Pozoruješ žárovku svítící
Jen tam tak sedíš
Náhle znova
Se ozvali
Z repráku slova

Vaše patro Pane
Už je konec? Nebo ne?
Cedulka: Suterén
A ty už za chvilku
S kyticí v ruce
Opouštíš kabinku

II.

Tak jsme tady, Suterén
Snad se k pravdě doberem
Cvakli dveře
Už není cesty zpět
Ještě že máš
V ruce modrokrásný květ

Temnou chodbou vykročíš
Už nikdy se neotočíš
Cesta jen v před
Na cestu ti svítí
Modré, křehké
Ze svědomí kvítí

Hladké stěny šedé
V ruce modré světlo bledé
Chodba zdá se čistá
Tunel nekonečně rovný
Bez odboček
Vždyť je to tak jasný

Vše co je jasné
Nemusí být pravda
Vše co je skryté
Nemusí být lež

Když cesta zdá se nekonečná
Tu náhle krásná slečna
Rozpřažené paže má
Uprostřed chodby stojí
Říkáš si zda
Zastaví cestu mojí

Neviděls mou panu?
Bez ní tady zhynu
Pomyslíš: „Tu co jsem rozšlapal“
Budeš muset lhát
„Neviděl, nikdy“
Snaží se zapírat

Obdaruj mne svou květinou
Neb mé city zahynou
Řakne ta dívka
Tak projev dívce křehké
Soucit
Vždyť je to tak jasné, lehké

Jenže Vše co je jasné
Nemusí být pravda
Vše co je skryté
Nemusí být lež

„Nemohu je světlem mým“
„Tak to tě dál nepustím“
Neváháš, popadneš kamen
A uhodíš. A znovu.
Tak dlouho
Než rozbiješ hlavu

Chvíli křičela
Pak o život prosila
Tvá cesta nezná slitování
Tu náhle šumění
A zvuk repráku
Masakr prolomí

„Ta dívka byla tvůj soucit
Teď zabil jsi i tenhle pocit“
V tratolišti krve dívka
Tu náhle se promění
V nůž, a teď
Nemáš soucit ani svědomí

Vše co je jasné
Nemusí být pravda
Vše co je skryté
Nemusí být lež

Putuješ dál tu hle!
Zem s tebou se pohne
Ty padneš na kolena
A potkani, ti krutí hlodavci
Tě obklíčí
A útočí, ti dravci

Nožem bodni a znovu
Právě ti prokousli nohu
Jeden ti leze po ruce
„Hryz“ a prst pryč
Tak už konečně
Bolestí křič

Ty bolest nevnímáš
jen bez soucitu bodáš
A aby ne když soucit je ten nůž
Teď bojuješ jak rek
Beze strachu
Kdo by to byl řek

Vše co je jasné
Nemusí být pravda
Vše co je skryté
Nemusí být lež

Teď porazil jsi vlastní strach
A proměnil ho v pouhý prach
Všude kolem chlupy, krev
Myší těla na kusy
Ruka bez prstu
Strčíš jí do pusy

Když navrátí se vědomí
Vzpomeneš „Kde je květ svědomí?“
Uf.. je v pořádku
Nůž do kapsy uklidíš
A orchidei světla
Do ruky uchopíš

Vydáš se tedy cestou dál
A strach? Jak by se nikdy nekonal
A cítíš že cíl je blízko
Zde v suterénu podvědomí
Už neznáš strach
Soucit ani svědomí

Vše co je jasné
Nemusí být pravda
Vše co je skryté
Nemusí být lež

Co to je? Dveře postranní?
Tam hudba zní pohřební
Čí asi může být?
Přitiskneš ucho, nasloucháš
Víš co kočku zabilo?
Zvědavostí nedýcháš

Pozůstalí snad prominou
Že nepřejem soustrast upřímnou
Neb smaží se v pekle
On zabil sebe
Tím spáchal hřích
Myslel, že líp mu bude

Ještě chvíli posloucháš
Trpělivě nasloucháš
Když tu zazní jméno
Konečně ti to dochází
Proč dostal jsi se
Do podvědomých nesnází

Vše co je jasné
Nemusí být pravda
Vše co je skryté
Nemusí být lež

Lež, Lež! Sprostá lež
Do krytých dveří běž
Křičíš a hlas kovu odpovídá
Ten kdo nevěří
Jen ať vstoupí
Do skrytých dveří

Po tvářích tečou ti slzy
A květiny změní se brzy
V cos čekal, v pavouky
Světlo zhaslo a jejich nožičky
Hladí tvé ruce, tělo
Oči, krk, i tvé tvářičky

A když slyšíš pískot potkaní
A cítíš bolest, jak tě hlodají
Svědomí je zpět a sním strach
Jen bezcitnost ti zůstala
Nůž ke krku tepny přiložíš…
A vrazíš do těla

III.

Vše co je snadné
Nemusí být to pravé
A vše co je obtížné
Se většinou zamítá

Otevíráš smutně oči
To svět se s tebou točí
Každý den to samé
Přijdeš z práce, špatně placené
A marně doufáš
Že štěstí jednoho dne se přižene

I tvá dívka košem ti dala
A zbyla po ní jen dětská panna
A tu teď držíš v náručí
A oči upíráš ke stropu
Kde pavouk si říká
Svou pavučinku upletu

Nekonečné dny a týdny
Žil jsi život bídný
Kouříš jen cigára a plníš si břich
A to teď skončit musíš!
Co je v tvém podvědomí
Určit zkusíš

A vše co je snadné
Nemusí být to pravé
A vše co je obtížné
Se většinou zamítá

Čapni nůž z kuchyně
Buď svině k rodině
A skoncuj to!
Ten život nechutný
A ostrý nůž
Vraž si do tepny

Krev z tepny stříká
Má mi být krásně, to přec se říká
A ty pomalu mačkáš tlačítko
Výtah přivoláš mířící
Do suterénu podvědomí
Tam snad čeká spása zářící

Jedno je kde končí duha
Otvíráš dveře ztuha
pomaličku v kročíš
Bojíš se co tě čeká?
Prozření?
Hlubina člověka?

Vše co je roztomilé
Nemusí být dobré
A Vše co je nechutné
Nemusí být špatné