Oslava lastur

A zas mě zvou na poslední
večeři- Páni!
a zas mě zvou ke stolu
výběrčí daní

dneska se koná po dlouhých letech
Oslava lastur
prasečí hlavu s bažantím peřím
donesli na stůl

dezertní nůž a několik legračně
malinkých lžiček
přehršle řečí, falešných úskoků
a slovních kliček

šéfkuchař usadil třešničku na dortu
celé své práci
na Oslavu lastur pak každý pozvaný
do mušle zvrací

do kapsy od saka jednu z těch lžiček
jsem stopil
pingl mě sledoval z povzdálí
a scénu ztropil

já Pane moc dobře viděl vás vzít
jednu z těch lžiček
jednu z těch stříbrných co jich měl
každý host třicet

Ježíši! Řek jsem mu, vždyť si jen beru
to co mi patří
stejně jak ti co tu klejí a zvrací
jako mí bratři

nu dobrá, prohodil, a rukou suchou mi
otevřel dveře
pak ještě nabídl tu hlavu vepře
že prý se vleze

z výslužkou v podpaží málem jsem
nevyšel z haly
šatnářky s úšklebkem do deště
rubáš mi daly

doufám že na příští slavnosti, Pane
budete zase
pronesl úslužně pingl, když u vrat mi
předával- prase!