Sen o ptačím létání

Chtěla bys létat jak ptáci,
po nebi kroužit a letět bůhví kam
a nemít pražádnou práci,
jenom se vznášet a spát stromům v korunách.

Bůh však nedal ti křídla,
tak musíš zůstat na zemi planoucí,
líně lehnout si v trávě
a z trávy sledovat ptačí let s radostí.

Tak jak jsem sledoval tebe,
když usnulas v peřinách bílých,
tak ty teď sleduješ nebe,
ve svých nejtěžších chvílích.

Když oblaka zatáhnou oblohu,
ptáci se schovají před silnou bouří,
ty ani nezměníš polohu
ač se na tebe počasí mhouří.

Studený vítr tě probudí,
z myšlenek zpět do našeho světa,
pak teprv tvé oči uvidí,
jak silný déšť na zemi slétá.

Ten déšť tě zažene domů,
tam před ním budeš docela ukrytá,
z okna pak sledovat můžeš,
jak s končící bouří houf ptáků přilítá.

Tak jak jsem sledoval tebe,
když usnulas v peřinách bílých,
tak ty teď sleduješ nebe,
ve svých nejtěžších chvílích.