Procitnutí

Uprostřed křižovatky sám
se z nenadání ocitám..

Má rozpuštěná chapadla do všech stran,
některé i do pekla a nebeských bran.

Měl jsem svůj směr,
měl jsem svou vizi,
na cestě pár děr
přerostlo v krizi.

Nemůžu vpřed,
nemůžu vzad,
přede mnou střep,
za zády jedovatý had.

Kam se jen podělo
to, co krásně vonělo?
Kde mám ty jistoty,
že nedožiju samoty?

Tak pověz, kde Tě mám,
když večer sám usínám?
Pověz, kde jsou ty časy,
kdy hladil jsem Ti vlasy?

Už je to za mnou,
za jedovatým hadem,
vzpomínku temnou
ja nechám ležet ladem.

Teď velký krok vpřed,
přes střep jak vřed,
vstříc novému zítřku,
bez slz na krajíčku!