Domy smutku
Domy smutku
Anotace: Věnováno hospicům a léčebnám dlouhodobě nemocných (LDN). Vím, že ne ve všech zařízeních tohoto druhu to vypadá tak, jak jsem níže popsal. Mám s nimi dokonce i osobní zkušenost. Ale bohužel, všude nepracují lidé, kteří by brali tuto práci jako své poslání…
bydlí tu lidé, co moc štěstí neměli.
V ponuré temnotě zašedlých starých stěn,
umírá den co den nespočet mužů, žen.
Nad tím vším trápením, steskem a bolestí,
andělé v bílém, s nucenou milostí,
konají službu, k níž dali přísahu,
provázet nemocné k posledním přístavům.
Přístavům u řeky, jež dělí dva břehy.
Na loďce u břehu vyčkává postava,
odváží tam, odkud těžko se dostává.
Do krajů, z nichž už se nikdo zpět nevrací.
Od domů smutku se každý odvrací,
ač nikdo netuší, kdy přijde čas se stěhovat…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
to téma se mě týká, a nejen za to, ale za vydařenou báseň, dávám ST ;-)
20.08.2010 16:47:00 | Gabrielle
Krásná báseň i když smutná. Jelikož jsem studentka zdravky, tak taky ze své praxe vím, že se personál mnohdy nechová tak jak by měl. Těch andělů, jak je nazýváš je opravdu málo, ale taky existují. Jinak dávám opět ST! :)
22.03.2009 11:05:00 | Anne Leyyd
Hezky napsané a je vydět že i prožité.Bohužel se tak děje deně a všude.Jak píšete andělé v bílém těch je opravdu málo těch co svou práci neberou jako práci ale poslání pomáhat lidem.Moc hezké ale zároveň smutné.
05.03.2009 23:49:00 | Medvídek@..
básnička je krásně napsaná...jsem pečovatelka a ze své zkušenosti musím souhlasit že personál který v těch to domovech je bych z poloviny vyházela..ze svých praxí se někteří k těm lidem co nás potřebují a vkládají do nás naděje nechová hezky
27.02.2009 12:55:00 | lucajda89