Polapen

Den mi uniká
rychle utíká
držím ho v pokoji
v bílém závoji
nepustím přes okna
rozpřáhnu rukama
rozbíjím hodiny
chytnu ho do deky
budeš tu na věky
přivážu ke stolku
přitáhnu pohovku
lehnu si vedle nej
teď jsem tvuj čaroděj
vyhrávám nad časem
a všichni z úžasem
chodí a žádají
na den se vyptávají
rádi by ho viděli
dej nám ho příteli
nemůžu nevydám
štěstí pak postrádám
skuste to s nocí
vidíte, už vrtí se v bocích