Výkřiky

Výkřiky

Čekám na svoje noční můry
až mě vytrhnou z reality.
Sám sobě ukusuji zápěstí
je to potěšení ci nezná mezí
vrazím si kudlu do břicha,
dívám se na svoje střeva,
jsou slizký a kroutí se jako hadi.

Tmavý kout mé duše, víc nečekejte.

Rád bych se tě dotýkal,
cítil tě pod svými prsty,
jak se vlníš,
pozoroval neznámý terén před sebou,
obracel hrob za hrobem
hledal tu pravou krásu.

Jsi anděl co ještě žije vřečišti krve,
běhu života, hnusu bytí.
Nádherné stvoření z nenávisti a vzpomínek.

Úsměv přez celou tvář
zakrýváš smutek, bolest
co je v nás.

Paprsek naděje
vzal jsem do dlaně
spolknu ho a zapiju absintem.

Běhám po lese, šílený a slepý,
nezkrotný.

Hledám,
světlo v tvých očích,
asi ti někdo místo mozku
dal žárovku.

Prokousnu ti hrdlo
vemu tě tam
kam se andělé neodváží.