Panenka

Stopy ve sněhu začínají
za plotem města hříchu
Křídla můr ožívají
souhvězdí nepozná
Kráčí si potichu
od úlu osamělých
Stín není obluda zlá
říká si bez strachu

jedna z bran nebeských
právě se otevřela
mezi vločky ve vzduchu
postava vyletěla

Štěstí největší prožívá
nahotou trpěla
Brzy zima jí polapí
domů už odplouvá
Anděl zády se otočí
ale se slzou pochopí...
Leží tam panenka ledová
tam stopy ve sněhu končí