Motýli na střeše

Mlčky pozorují svět

mhouří do slunce laskavá tykadla
nic není tu a nic není tam

svobodu závidí jim tak tiše

zvedají ztěžklá křídla
pohledy prázdný vrhají stíny všedních dnů

chtějí vzlétnout

pohledem letmo zavadí o plechovou římsu

krůpěje strnulých rán
smyslně halí jejich rozpálená těla

strmý pád
brzdná dráha světelných let

pád do neznáma

křídla zlámaná vznešeně nesou

bodá v zádech nůž
pálí sladká slovíčka

setřít vzpomínky z tykadel
vrací se zpět

mlčky sedí a pozorují svět
motýli na střeše.