Hledání

Noc jako černá dračí sluje
předvádí svůj chřtán ránu,
v kalužích koupou se světla lamp,
neurvalý zvuk budíku tou polotmou pluje
a dalšímu dnu otevírá bránu
tápání po tlačítku vypínače.
Začíná hledání, vlastně -
jak může mít začátek, co nikdy nekončí?
Hledám - zatímco někdo ještě převalí se slastně -
podle zvuku ten zatracený krám
na nočním stolku.

Hledám propisku, list papíru, i slova zas
zatímco ručičky hodinek na mém zápěstí
nemilosrdně odměřují čas,
hledám tisíc nedůležitých hloupostí
a nakonec svazek zbytečných klíčů
ke dveřím prázdných cel.
Odcházím a hledám po kapsách
pár drobných na lístek z automatu.
Mám pocit trochu jako v snách,
v očekávání kladného zvratu.
No, zeptejte se přece někoho,
CO vlastně hledáme?

Hledáme samotu
hledáme společnost
hledáme spřízněnou duši.
Hledáme krásu
hledáme skutečnost
hledáme...co?
Snad někdo tuší.
Hledáme zrníčka v záplavě klásků,
hledáme modřejší nebe
hledáme tu pravou lásku
hledáme sami sebe...