Vůně děkovných pamfletů

Dalas mi žiletky pod víčka
to abych uťal své pohledy
chladná jak tragická travička
tiše si odešla ze scény

bloudím teď po pustém jevišti
bez tebe, bez duše, bez bílé hole
někde tam mezi diváky
sedíš jak vedlejší role

narážím do stěn a do lidí
do těch co kradou nám kulisy
smějí se, vůbec se nestydí
píší jen děkovné dopisy

já všechny čtu si je po čichu
páchnou jak ti co je psali
krádež je součástí triptychu
mrtvím co zabili, lhali

když už si myslím, že nejhůř je
beznaděj v duši mé trůní
najednou v jednom z těch pamfletů
ucítím i tvoji vůni.