Starý básník
Bílá stránka zvala pero básníka
a ten si nechal něžně od své můzy
našeptávat verše.
Pero letělo jako plachetnice,
která má dobrý vítr ve svých plachtách.
Unášen polibky můzy
psal hladov, žízniv,
a přeci to nevnímal.
Byl v jiném světě.
Mladý, i když stár.
Blikavé světlo petrolejky
ozařovalo jeho stříbrem
rozkvetlé skráně.
Teď už jeho básně nikdo nečetl,
i když byly skvělé
jako nejlepší víno.
Opojné a vzletné.
Jaký smutný konec
by někdo řekl.
A stařec psal dál
šťasten, že může psát.
Přečteno 399x
Tipy 4
Poslední tipující: NikitaNikaT., kikis, Radek.oslov.Šafárik
Komentáře (2)
Komentujících (2)