(zatím název žádný)

lehnu si
na kočičí hlavy chladivého dláždění
a přetáhnu si deku po bradu

to červené nebe...
mě děsí
a sochy z Karlova mostu se proměnily v kostlivce a běsy

to proto, že to červené nebe...
přivolalo z uliček strach
a prach
zpod dlažebních kostech mě začíná pálit do lopatek

schovám se
u Panny Marie pod řetězem
lehnu si do rohu kostelního dvora
a břečťan ze zdí si přetáhnu až po bradu...