Hádej mé dítě

Hádej mé dítě kdo na svět tě přivedl,
hádej ty maličký ,kdo málem k smrti tě dovedl,

Kdo po tobě stále něco chtěl,
a na tvá práva tak sobecky zapoměl,

Kdo hned jak si se narodil,ti jméno dal,
kdo tě tak přísně vychoval,

Kdo tě nutil pořád se jen učit,
kdo nedovolil jiným tě mučit,

Někdy na něj krutě nadáváš,
však skoro vždy pomůže ti právě když prohráváš,

Vždycky chtěl aby tě pálilo dobré bydlo,
jinou možnost mu ani jeho svědomí nenabídlo,

Někdy možná říkal ,že tě chce opustit,
však jeho dobrá vlastnost vždycky byla ti odpustit,

Protože tam někde uvnitř v sobě držel cit,
který nešlo jen tak zahodit,

Před spaním ti zpíval tvojí písničku,
pak tě políbil s tím že si v jeho srdíčku,

Jak čas plynul,ty jsi na něj drzí byl,
však ze svého srdce,nikdy si ho neztratil,

Později ste si vyměnili své role,
byl si dopělí a měls před sebou čisté pole,

Oplatil si mu tu lásku co ti dal v dětství,
je nám jasné, celé to pozdější dějství,

Teď napak on mohl čekat pomoc od tebe,
hlavně ste spoléhali jenom na sebe,

A pak když to všechno skončilo,
podezdření se tě zmocnilo,

Celý život si vyrůstal, ani si nevěděl s kým,
a marně čekal si že ti to prozradím,

Je to rodič,jak na pohled obyčejné slovo,
ale je to života budič,umírající bez ještě jednoho,

Teď už víš,za koho se máš pomodlit,
už víš co tě čeká,kým budeš muset jednou také být.

A to rodičem...