24/8/79
24/8/79
.
tichý a klidný
už stovky let spí
v sobě má stíny
a děsivé poselství...
* * *
za zády dálka
starosti únava
před námi úsvit
nový den nastává
úrodná půda
kolem nás na svazích
lásko má vzácná
štěstí nás provází
daleko vzadu
zůstala Thrákie
za malou chvíli
světlo nás zalije
najdeme domov
dáš život dítěti
každý den spolu
usneme v objetí
dnešní den z mysli
nic než smrt nesmaže
pojď lásko najít
děkovné oltáře
oběti dáme
za štěstí, naděje
budoucnost naše
má jméno Pompeje...
...miláčku, tma je
déšť padá kamenný
přetěžké mraky
podivná znamení
padají chrámy
i chudé domy
Pompeje mizí
miláčku – co my?
naposled spolu
usneme v objetí
a naše láska
přetrvá staletí...
* * *
v sobě jen stíny
a děsivé poselství
tichý a klidný
zas stovky let spí...
.
.
Komentáře (13)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Dechberoucí Hani, vždy, když vidím nějaký dokument s těmi odlitky těl, vžene mi to slzy do očí a tvoje báseň mi evokuje stejný pocit.
06.03.2009 00:01:00 | jita.1965
ST! a nějak mi došla slůvka... dílko moc a moc pěkné, myšlenkvé, citlivé.
03.03.2009 18:17:00 | NikitaNikaT.
Stojí tam tichý, v okolní kráse a že je klidný, to jenom zdá se. Krásná báseň.
01.03.2009 15:18:00 | Kapka
tak to bude chyba ve vysílači :o)
pro mne je právě hrozba v tom že už ty stovky let spí - před tím rokem 79 prý byl klid asi těch patnáct set let a vědci odhadli že ty intervaly se pohybují max do 2 tisíc let... takže...
28.02.2009 23:54:00 | hanele m.
já vím já vím jak je to myšleno. ale prostě mi tam chybí gradace.. možná něco jako kdy se zase probudí? postrádám vyjádření skryté hrozby. jinak je to ale super báseň
28.02.2009 23:37:00 | Maro Deives
M.D. - tam se neříká že my usneme na staletí... i ten začátek a konec je o tý sopce, ne o nás... a na začátku je to proto že před výbuchem Vesuv "spal" prý patnáct set let... no a na konci zas už spí po výbuchu přece... už skoro dva tisíce let...
a já to nejen slyšela ale aj viděla (dokument teda) - a šlo mi právě o ten odlitek těl v objetí...
28.02.2009 23:19:00 | hanele m.
moc se mi nezdá ten konec. ve sloce nad tím se říká, že usneme na staletí či co a ta poslední sloka to jakoby opakuje. nevím jestli to umím správně vysvětlit. člověk jako by čekal pointu ale ta tam prostě chybí.
jinak trocha krutého realismu - ono tam prý ve skutečnosti nic jiného než ten odlitek těl není. při tom žáru se vypaří i kosti. teda to jsem slyšel
28.02.2009 22:59:00 | Maro Deives