TĚŠÍNSKÁ ETUDA

.

Ozvěnou šumíš mi do ticha
když okolo je klid a mír
Tvá píseň vůkol rozlétá se
řeko má
Tak důvěrně znám Tvůj prs
i Tvůj velebný klín
řeko má . . .
Ozvěnou šumíš mi do ticha

Od splavů až po železniční most
náš Montmartre i Sacré-Cour
zde potají spolu ukrýváme
Je skromný . . . pravda . . .
ale je jen náš
a jen my dva své o něm spolu víme

I fragment Benátek zde schováváme
náměstí sv.Marka a jeho velkolepý chrám
Věčně chtivé a hladové hejno holubů
i studnu setkání tří bratří
jako symbol neodbytného času
tak blízko v Těšíně je k věčnosti
jak z cimbuří hradní věže Piastů
blízko je k nebi . . .

Do ticha cinkání tramvaje doznívá ozvěnou
Jezdil v ní domů táta i můj děd
Pak všechno skončilo
a rozdělil se svět
Jen jezy stále stejně šumí
a jejich jednotvárná melodie
přelévá se po duši
A jako hravé vlnky kolem břehu běží
roztoužené představy zbloudilého mládí
Sny bez výsledku a bez konce . . .

Těšín . . .
pár kostelů
pár věží
pár hřbitovů
pár ulic
pár řad domů
románská rotunda
a pak už nic
jen Olza
ráno v ní město prohlíží se
Malá toaleta věkovité dámy
co stále ještě dokáže se v kole zatočit
a pobláznit hlavu stejně starcům
jako bláhovému mladíkovi

Ozvěnou do ticha
je vzpomínání
kde dětské hry . . .
a kde první velké Lásky . . .
Ale v paměti města zůstanou provždy uchovány . . .

.