Okamžik naděje

OKAMŽIK NADĚJE

Naděje.

...Po týdnech temnoty,
po týdnech ledové beznaděje,
náhle, jak zlatý meč z nicoty
protnul tmu -snad poslední-
paprsek slunce.

Teplý, jemný paprsek
se prodral skrze tuny prachu
-a nečistoty-,
aby pohladil zemi,
aby ubral na síle strachu.

Na místě kam dopadal,
se okamžitě trochu oteplilo
-konečně-

Všechny zbývající živé bytosti
zdaleka sem hnaly,
aby ten zázrak spatřily,
-aby zjistily, jestli ještě žijí-
aby se ohřály.

Ten nejodvážnější z nich
natáhl ruku a opatrně se dotknul toho sloupu,
který představoval pro ostatní naději.
Poslední, jedinou...
...A v ten okamžik slunce vyhaslo

–navždy-

Beznaděj.

-Sheridan2005-