Půlnoční

Zas jen tak sedím
a popíjím Earl Grey
a houpám se na židli.

Krhavé pohledy z kouta
Mě trochu vyvádějí z míry.
Slabé verše vinou se
Až ke koberci s flekem.
Snad je to věkem...

Zas se tak pohupuju
a sem tam narazím,
domácí úkoly
jsem hodila za hlavu
/snad poslouží mi místo polštáře/...

Ale na zátylku
cítím bataliony,
jen tak si pochodují
a hrajou na šalmaj.

Zatracené sny,
není to laciné štěstí,
tyhlety dojmy...

Krhavé pohledy z kouta
Mě trochu vyvádějí z míry.
Slabé verše vinou se
Až ke koberci s flekem.
Snad je to věkem...

Na ruku si máznu trochu šedé
nějaký okr, temnou núbijskou modř
/co modrá je jak tma v moři núbijském,
co nachází se v Poeových povídkách/...

Chmátnu po kordu
mých nadějí
a na plátno s ním namaluju
díru...

Propadám se do maelstromu
a křičím hurá!!!

Bác.
Už je to pryč.
Ariadniny nitky
utekly jako rtuť.

Ale v mysli chabý odlesk
krhavých nadějí,
kročejí na koberci
a měsíčních moří.