Síla dvou slov

SMRT, ta dovede člověka vytrhnout ze stereotypu
donutí člověka začít přemýšlet, i když nic nevymyslí.

SMRT je to nejodpornější slovo, jaké jsem poznal
slovo bez samohlásek, pouze čtyři chladná písmena.

Je absurdní, jak dvě slova dovedou člověka ranit
či ho naopak vynést k výšinám:
Miluji tě
Nenávidím tě
…Děda zemřel…
Najednou člověk pocítí takové prázdno -
neměl jsem sílu cokoliv říct,
nemohl jsem brečet,
smutek člověka obejme postupně a pomalu
Nezapomenu,
sbohem, dědo…

21.února 2009
K uctění památky mého dědy Stanislava Šabaty, jenž zemřel 20.února 2009; 19.února, čili den předtím, oslavil s babičkou diamantovou svatbu…(Když jsem mu blahopřál, díval jsem se mu do očí, kdybych věděl, že do nich hledím naposledy, řekl bych mu, že ho mám moc rád a že je ten nejsprávnější a nejpoctivější člověk, jakého znám. Nikdy na ten pohled nezapomenu, nemůžu si pomoct, ale vyčetl jsem z něj smířenost, štěstí. Nebe přijalo mezi sebe Boha, skutečného Boha, takového, v kterého můžete bez obav věřit…)