Zlom prokletí

Pohlcená do věčné temnoty
do hlubin zatraceného světa.
Přez den hlubose spí
a na noc probudí ji věta
vyslovena před mnoha staletími
a na vždy prokletá.

Měsíční zář ji po tváří hladí,
je slyšet šepot stromů v lese.
Rudé vlasy ji kol obličeje vlají.
Smrtelník se snad hrůzou třese.
Její oči jsou žhavé a hadí,
člověk ten pohled nesnese.

Jednou v čase přijde zlom,
prokletí bude zničeno.
Bude náhlý, jak v bouři hrom,
vše zlé bude pohlceno.

Někde v nitru je lásky schopná,
teď ji jen ovládá minulosti bolest.
Stále naději v tobě hledá,
nemáš se čeho bát, není to lest.
Chce být konečně šťastná.
Tohle je snad osudu zvěst.

Postav se osudu,zlom prokletí.
Opětuj její pohled,
ona tě do svého srdce zasvětí.
Společnou cestou ji veď,
nezalekni se pověstí.
Jdi za ní, Jdi! Hned!