Maska všedního života
Maska všedního života
V oblaku lží se vznášíme,
lží, kterým sami věříme.
Formujou tu naší najivní představu
i mysl okolního davu.
I já jsem byl bláhový, všichni jsme.
A teď trpím, mé noci bezesné.
Protože sny mne opustily,
a to jsme pro ně žily.
A teď zas jen bezcílně bloumám,
masku jsem odložil, skutečné barvy světa zkoumám.
Ale stejně nevím co vidím.
Nechápu nic a nikomu nezávidím.
Vlastně nevidím tu odpověď,
ale ani otázku.
Vidím jen přetvářku
a v lepším případě nadsázku.
lží, kterým sami věříme.
Formujou tu naší najivní představu
i mysl okolního davu.
I já jsem byl bláhový, všichni jsme.
A teď trpím, mé noci bezesné.
Protože sny mne opustily,
a to jsme pro ně žily.
A teď zas jen bezcílně bloumám,
masku jsem odložil, skutečné barvy světa zkoumám.
Ale stejně nevím co vidím.
Nechápu nic a nikomu nezávidím.
Vlastně nevidím tu odpověď,
ale ani otázku.
Vidím jen přetvářku
a v lepším případě nadsázku.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
aha takže jsme ve 14tém století a verše musí mýt svou pravidelnou rytmiku?
03.03.2009 23:51:00 | Myff
Když je jeden verš o kilometr delší než jiný, tak to svědčí o tom, že je něco špatně. Tady ale je indicií více. Možná jsou to ty tlachy o ničem, umělé rýmování nesmyslů, nebo prostě totální absence nějaké myšlenky. Uložím si to do encyklopedie pod heslo: Plytký Shit.
03.03.2009 23:43:00 | Horacio