Třeba...
Třeba...
Anotace: ...je úplně idiotská
a třeba se přestaneme znát.
Budeme se přehlížet
a třeba si tě časem
přestanu zvát
do snů a vzpomínek
a zbyde mi
po tobě v paměti
jen pár letmých zmínek,
jen cosi zahalené v mlze,
čekající na vymazání
v krajině srdce
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Naše srdce je jako kůže...foukne a nás to zebe...jen trošku zaškrábeš a zůstanou v nás rýhy, jako zemské vrásy...občas mívám kůži v jednom ohni, stejně jako srdce...snad je to tím, že člověk vnímá krásu a snad také tím, že pokud to všechno pěkné toužíme pojmout, nevyhneme se skutečnosti, že jednou budeme trošku plakat...
06.04.2009 21:59:00 | Sunny
Každý člověk, jež pronde naším život, vždycky zanechá nějakou stopu, otisk, či rýhu... ať už radostnou, či bolavou... čas je lék na ztracené lásky.
23.03.2009 18:14:00 | NikitaNikaT.
Jo, tak tohle dobře znám! :-) Když jsem sem začala přepisovat své staré zamilované počiny, najednou mě některé fascinovali tím, jak jsem mohla být tolik naivní, poblázněná... S časem se všechno propadá do zapomnění, takže souhlas! :-) Ale protože tu ty staré básničky pořád jsou, tak nezapomeneme úplně, a to je hlavní; ST!
14.03.2009 16:19:00 | Anita Buchtová
Ta je opravdu nádherná, procítěná, je mi řekni, nebude ti to chybět ty vzpomínky a sny do nichž si zval své myšlenky?
06.03.2009 17:33:00 | losscar