Zvedla jsem pár pramenů
ze strany hlavy
a z duše
pro vzkříšení
do dalšího tempa
ve vlnách
ikony času,
který proti své vůli
zašlapáváme do vrásek
u břehů šednoucích vlasů
s infantilní vzpomínkou
v dětských sponkách
na temenu homokoule
a sapiens nitro
pláče
zestárlými slzami
Chtěla jsem Ti říct...
Chtěla jsem Tě pohladit...
Ale mezitím uběhlo
hodně měsíců a roků
dcero
synu
Příliš rychle jste dospěli
do skořápky dospělosti
Ale i tak...
Stále máme důvod se smát
a mlčet
a povídat si
v polévce bytí
Jen to jsoucno
občas musím umýt
slaným polibkem
z včerejšího bazénu
uvolnění
trefila jsi mi to, o čem teď poslední dobou přemýšlím... totiž, že nedokážeme poznat, jak se najednou dostala přítomnost o krok za plánovanou budoucnost
03.06.2009 17:27:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Vidíš to, když se člověk uvolní, o čem všem nepřemýšlí... jó jó, když dítka z hnízda vylétnou...
To mi připomnělo jedného človíčka, až dítka se rozlétnou do světa, bo jen kousek dál, člověk na "strá kolena" nechce zůstat sám... spíše s někým, koho nemiluje...
15.03.2009 16:34:00 | NikitaNikaT.
poklona ... ono to asi zas tolik o tom plavání nebylo ... krásně zachycené momenty ...
08.03.2009 12:52:00 | vapiti
Také se někdy, s trochou smutku, sama sebe ptám... proč ten čas, tak hrozně rychle letí.?..
04.03.2009 23:03:00 | labuť