Ironie

Básník, který trpí - zpívá,
pravdu co hledáš nenajdeš,
po cestě svého osudu jdi
a nemine tě to,
co jakživ cítit nemůžeš.
Nad básní,
kterou právě tvořím budeš přemýšlet,
jako antičtí bozi hledali klíč - odpověď.
Sníš a bojíš se,
bdíš a básně skládáš jako sliby,
které nedodržíš,
boha klameš, sebe neovládáš.
Lžeš, vymýšlíš lest,
bojíš se, toť tvůj trest.
Boj se a kajíc jest se v anděla,
květinu, zvíře změníš a trest?
Oněmíš!
Bojíš se času, citu,
tvaru, boha, duše - pekelného varu.
Varu v němž již dávno se tvá duše peče,
varu, jemuž nikdo neuteče,
každý čekat musí,kdy i jeho duše
v okamžiku člověku se hnusí - hnije,
toť čas, život, prostor - ironie!
Srdce bije - toť tvůj trest.