Běh života

Čas tak hrozně rychle pádí...
...naše mládí
ztrácí se nám pod rukama
jak zrnka písku v hodinách,
čas pádí bez nás nebo s náma,
je jako prach,
jen dosedne, už zase letí dál.
Vzpomínky zanechal
na pár krásných let,
kdy nejpestřejší barvy míval svět
a ty ses mylně domníval,
že znáš ho nazpaměť.

Iluze se v dospělosti ztenčily
a nemilý
se občas svět zdál být,
však nenechal ses nikdy zastrašit.
Ač šrámů bylo občas fůru,
když upadl jsi, zvedl ses zas vzhůru.
A tak jak kdysi usmíval ses v pěti,
smějí se teď krásné tvoje děti
a letí...
...čas si letí dál.
Ani si se možná nenadál
a na dveře už zaklepalo stáří:
,,Kamaráde, jakpa se ti daří?"
Tělo občas sice trochu bolí,
pomáháš mu vycházkouvou holí.
Na klíně ti malý chlapec sedí,
s velkou pýchou na Tě dědo hledí.
o prvních láskách svých mu vyprávíš
a víš,
že taky ho to čeká.
Pak zadíváš se dlouze do daleka
a vzpomínky jsou náhle jako živé...
...minuty však letí jako divé
a neúprosně hlodá času zub,
už pokáceli prastarý ten dub.
Lidé jeden život končí,
však svět se se dvěmi dnes loučí.
S jemností a láskou tělo tvé
objímá teď dřevo dubové.
A čas? Ten si zas dál pádí,
ať staří jsme a nebo stále mladí...