Betonová krabice

S nádechem polovraždy něčeho tak malého
Procházím kolem té cedule každý den
Řine se hmota a pláč z betonu planého
Letargie, kolik má podob, jmen?
Je snad bláznem nebo je si pouze snem
Kdo rozhoduje o ručičkách, zoufalstvím opojen?

Tisíce hodin trvá a všimnou si
Příliš mnoho tupých strun, bez prstů přiložených
Fantaskní tma a naděje mizivá, dočista je pryč asi
Pospíchám, padám do vrat měděných
V očích mi chybí zornice, tlukot srdce zabil smích
Jen mrtvá kočka, s hlavou koly rozjetou
Kdo jí sem dal a nahnal mi strach?
Nejde o vtip, spíš krutý hřích