...skrz vlaky

skrz vlaky
skrze metra
/co nechávám si ujet/
v pozdněhodinových ulicích
/kam sama chodit nemám/
promlouvá květina
za dvacet dva bez papíru

bežím
sen, ne realita
/ta se neprodává bezbolestně/
podobá se horečce

běžím městem
napříč

tam, kde jsem před tím
asi pořádně nebyla
nebo možná ano
tak ne nebo ne, nebo ano?
jeden večer, dělí mě od zbytku životodění
a který jeden, který?
nebylo mnoho, nebylo moc takových

před šesti a půl lety
před týdnem také!
přede dvěma...
před půl rokem

řeko, klidná a vždy na svém místě
proč je městský nebe tak nízko
jako strop
ale stále dál než včerejší noviny...

ne, tohle přestává být poezie...
zpovědi bez zpovědníka
a bez rozhřešení
/který žádám po žebrákovi z rohu náměstí/
vše jinak, jinak!

už nerozumím...

stínům vedle hvězd...
krajinám nemilostí..